Řeč

Jsou dva způsoby řeči, jakými se zvěř obecně domlouvá. Řeč těla, která mluví za vše a řeč formou hlasových projevů. Tyto dva typy řečí se často prolínají.

Ano, možná jste o tom už slyšeli nebo to dokonce viděli na vlastní oči. Krkavcovití jsou velmi chytří, a proto se dokáží naučit mluvit či napodobovat jiné zvuky. Chce to ovšem velkou dávku trpělivosti a hodně času. Aby se straka naučila mluvit, musíte se jí hodně věnovat.

Můžete ji naučit třeba její jméno, nějakou melodii nebo dokonce napodobovat jiné zvíře. Moje straka umí kašlat, štěkat, pískat, učí se říkat své jméno, taky říká tytyty a napodobuje vrabce. A stejně jako má např. kos rozlišné hlasové projevy, když volá samičku, a když varuje před nebezpečím, tak je to i u strak.

Když je straka ,,domací" naštvaná a agresivní, tak napodobuje třeba vrabce. Když někoho volá, tak píská. Když je šťastná, říká své jméno, Když si chce povídat, tak štěká, kašle a všechno dohromady, a nebo když se jí něco nelíbí, tak říká tytyty. Záleží na tom, jak velikou má ,,slovní zásobu" a na okolnostech. Těmi okolnostmi myslím, že když je straka sama, tak se jí to nelíbí a kolem sebe slyší pořád povykovat vrabce. Tak si tento zvuk spojí s něčím, co se jí nelíbí, a díky tomu můžete pozorovat jakou má náladu.

Nic z toho se ovšem neobejde bez řeči těla, která je taktéž důležitá. Řeč těla nám prozrazuje o stračí náladě asi nejvíc. Řeč těla straky ,,domácí" a volně žijící v přírodě, tedy obecné se podle mě příliš neliší. Možná, ale některé projevy závisí na podmínkách, v jakých jedinec vyrůstal, takže to, co tu čtete nemusí platit na všechny.

Zde uvedu příklady:

1.) Když straka naježí peří na hlavě (doslova vidíte, jak se jí na hlavě zvedá, až zvětší svůj objem), natočí hlavu a kouká se. = To znamená, že ji něco zaujalo, něco se jí líbí, je jí příjemné. Tady vidíte, jak je straka vnímavá, protože i když dělá zrovna něco jiného a vy jí přitom schováváte třeba oříšek do písku, ona si toho všimne a projeví výše zmíněnou řeč. Ovšem moje straka se tak zachová, i když na ni mluvím a hraji si s ní. Zde záleží na povaze straky.

2.) Dalším projevem spokojenosti a náklonosti je, když si přičapne a švihne ocasem nahoru. To vše zároveň, špatně se to popisuje, ale pokud jste to již někdy viděli straku dělat, tak víte o čem mluvím. Většinou tento pohyb doprovází nějákým zvukem.

3.) Když chce má straka, abych ji drbala a hladila, tak má skloněnou hlavu, přešlapuje z nohy na nohy, je přikrčená a protáhle a nahlas kráká (krááááá, krááááá, kráááá), také u toho často přivírá víčka.

4.) Naopak, když je straka naštvaná a bude klovat, tak jí peří na hlavě přilehne k hlavě, která dostane až hranatý tvar, podívá se na věc, která se jí nelíbí, roztáhne ocas a v mém případě napodobuje vrabce. V tuto chvíli je nejlepší se k ní nepřibližovat a pokusit se jí spravit náladu vlídnými slovy.

5.) Dalším projevem spokojenosti, kterým dává najevo, že si chce hrát, povídat nebo dát najevo, že Vás ráda vidí je, že: Třepe křídly, skáče na větvi, jako pomanutá, zvedá složená křídla, kterými vás jakoby vybízí, abyste si ji pohladili a dupe nohama, jako happy feet. (Možná tomu nevěříte, ale přála bych Vám to vidět). Konkrétně v mém případě do toho straka ještě vkládá různé pískání a skřeky.

Abych to na závěr shrnula: Se strakou se nikdy nenudíte, neustále se od ní učíte něco nového a neustále vás překvapuje.

Takže ,,Ať žije straka!" Protože Vám smíchem prodlouží život. Nemusíte ji mít hned doma, abyste se s ní bavili. Stačí ji, nebo jakékoliv jiné zvíře, pozorovat v přírodě během jejího skotačení a každodenních povinností.