Seznámení
Moje straka je velmi náladová a nemá ráda změny (ale rychle se přizpůsobuje), to je důležité říct už na začátku. Miluje návštěvy a cizí lidi. Je velmi zvědavá, vychytralá a chamtivá. Je ráda středem pozornosti. I přes to, že je tento text pejorativně zabarven ji mám velmi ráda. Ono to ani nejde jinak. Když máte zvíře jako je straka nelze jej nemít rád, nelze jej zanedbávat. Straka potřebuje každodenní péči, pozornost a prostor.
Je to moje první a jediná straka, za kterou jsem velmi vděčná. Všichni kolem říkali, že nepřežije, že mi uletí, ať se s tím smířím, ale já nechtěla a nechci. Už to bude druhý rok, co s námi žije. Prošla si prvním pelicháním, takže mi zanechala slušnou dávku ocasních a prachových per. Když se nad tím, tak zpětně zamyslím, je neuvěřitelné, jak rychle ten čas letí. Jakoby to bylo včera, co jsem zjistila, že ji mám. Tehdy to bylo ještě holátko (v očích ostatních ošklivé, pro mě roztomilé), které potřebovalo, co hodinu strčit do krku nějaký "kus žvance". Kdyby vás to zajímalo, tak to byly zezačátku hlavně žížaly, které milovalo, ale teď se jich už ani nedotkne, mouční červi, pečivo a speciální strava pro mláďata papoušků, po které mu strašně rychle vyrostlo peří.
Aby přežilo během doby, co jsem chodívala do školy, bral si ji táta s sebou do práce, kde jej krmil. Za to mu patří moje velké Díky. Nebýt jeho asi by tato straka nepřežila. Než jsem se nadála, moje stráče už bylo mírně opeřené, pozorovalo svět svými kukadly a pokoušelo se o první krůčky. Jak krásné to byly časy, kdy se ke mně lísalo a pořád mě následovalo. Mohla jsem jej chovat v náručí a hladit, kdy se mi zachtělo. Pamatuji si, jak mě vždy pobavilo, když se dralo, co nejvýš, aby dostalo, co nejdřív najíst nebo když skákalo jako vrabčák.
Jó, to byly časy! Teď se sice taky nechá pohladit, ale jenom když má náladu, jde mi na ruku, ale jenom pro jídlo nebo hračku. Nestěžuji si, protože i to mi stačí. Líbí se mi, když má svoji hlavu a ,,říká" svůj názor. Nikdy jsem na ni nechtěla být tvrdá a nikdy by mi to ani nešlo.
První dva měsíce jsem ji měla doma v hnízdě, které jsem jí vyrobila. Jakmile však byla kompletně opeřená, jak je pro mladou straku možné, šla ven z domu. :) Už za ty dva měsíce nebylo místo, kde by se nevys... Teď si žije spokojeně venku ve voliéře, chodím s ní každý den ven a svátečně jde domů, ale necítí se tam dobře. Svoji voliéru, hned po stromech, vnímá jako nejbezpečnější místo na světě, proto, když je silná zima, tak jde domů do sklepa i s voliérou.
Další krásné vzpomínky jsou na doby, kdy se učila létat, samozřejmě, že mi párkrát uletěla, ale štěstí dalo a ocitla se zase doma. Nikdy nezapomenu na den, kdy poprvé promluvila. Konkrétně pískla - ani to nebyla melodie, ale když se to spojilo do hromady, netrvalo dlouho a už uměla pískat. Vedle nás žijí tři psi, a tak není divu, že umí i štěkat, kašlat a ještě pár slovíček by se našlo.
Vždycky mívala nejradši taťku, nevím proč. Času s ní trávil stejně jako já, ale asi se jí prostě zalíbil. Trošku jsem mu to záviděla, ale teď už z ní je dospělá straka a kromě mě se jí nikdo, tak poctivě nevěnuje. A tak se stalo, že se nechá pohladit od někoho jiného jen výjimečně. Obzvlášť na moji sestru je hodně agresivní. Na mamce jí vadí její gelové nehty, atd... Skoro vždy si něco najde. Neříkám, že mě neklove, občas se stane i to. Ale taťku má ráda pořád. Teď už mi to nevadí, teď jsem ráda a jsem pyšná, když se před návštěvou předvede v tom lepším světle.
Ohledně jídla je jasným favoritem hmyz. Miluje pavouky a cvrčky. Poté následují granule pro ovocemilné ptactvo, granule, krevety, rybičky, maso, pomazánky,... Z hraček má ráda kamínky a věci, které může rozbít. Nic neprojde bez kontroly jejího tvrdého nelítostného zobáku.
Ona a kočky. Mám starého kocoura, který je tak mírumilovný, že jí nikdy neublížil a nezajímá se o ni, ale i přesto je před ním opatrná. Tím chci říct, že je vždy připravená uskočit, když jej klove do ocasu. Provokuje a zahrává si, ale koček se nebojí. Pevně doufám, že jí to nebude osudným, protože kolem našeho domu žije minimálně dvacet polodivokých koček. Dále doufám, že se vyhne psům, kteří rádi trhají ptáčky jako je ona.
Říkám jí ona, protože si myslíme, že je to samička. Neptejte se mě, jak jsme na to mohli přijít, ale já to prostě tuším. Navíc je menšího vzrůstu. To by snad mělo být vše z jejího dětství. :)